Seboroická dermatitida

Seboroická dermatitida a lupovitost

Seboroická dermatitida je chronické onemocnění kůže s často se opakujícím průběhem, typicky postihující oblasti bohaté na mazové žlázy a oblasti ohybů kůže.

Obecně lze říci, že je to dermatóza relativně častá a postihuje přibližně 3% populace. Více postihuje mužské pohlaví a to i v dětském věku. Sezonní charakter je pro tuto nemoc častý, kdy v létě se stav obvykle zlepšuje. Zajímavé je, že onemocnění má dva věkové vrcholy v četnosti výskytu. První vrchol četností výskytu je u dětí v období do 3 měsíců, pak rychle klesá a znovu začíná růst ve věku puberty. Druhý vrchol výskytu je mezi30. a60. rokem života. Zvláštní skupinou jsou HIV pozitivní pacienti, u kterých se seboroická dermatitida vyskytuje v 85% případů.

I navzdory novým poznatkům zůstává celková podstata onemocnění rozostřena. Soudí se, že při vzniku a vývoji nemoci sehrává významnou roli několik faktorů a to složení a velikost produkce kožního mazu, kvasinky rodu Malassezia, individuální vnímavost jedince na specifické dráždivé komponenty kožního mazu a v neposlední řade se uplatňuje hormonální komponenta. Kvasinky rodu Malassezia jsou součástí normální kožní mikrobiální flóry. K jejich pomnožení a kolonizaci předisponovaných oblastí dochází v návaznosti na zvýšenou tvorbu kožního mazu. Přesný mechanizmus účinku kvasinek je předmětem mnoha studií, které jsou však ve výsledcích nejednotné. Obecně se však má za to, že některé kvasinky rodu Malassezia (Pityrosporum ovale), i když nevíme jak, vyvolávacím faktorem seboroické dermatitidy skutečně jsou. Úlohou kožního mazu je ochrana kůže před UV zářením, působením chemických látek a před kolonizací škodlivými mikroby. Také se podílí na vyzrávání vrchní vrstvy kůže, na některých specifických kožních hormonálních reakcích a tvorbě feromonů. Největší produkce kožního mazu je ve vlasaté části, v oblasti obličeje, přední části hrudníku a zádech, což jsou místa, ve kterých se seboroická dermatitida nejčastěji lokalizuje. Produkce mazu je pod hormonální kontrolou androgenů, mužských pohlavních hormonů, které v malém množství mají i ženy. Nejvyšší produkce mazu je v období novorozeneckém a kojeneckém, kdy organizmus dítěte má zásobu androgenů od matky a začíná si tvořit své vlastní. V dalším období se hladina androgenů výrazně snižuje a začíná vzrůstat zase v období puberty. Je logické, že muži jsou ohroženější skupinou, z důvodu přítomnosti vyšších koncentrací androgenů než u žen.

Základním klinickým projevem seboroické dermatitidy je přítomnost ostře ohraničených zarudlých ložisek s mastnými šupinami žlutavé barvy, které můžou mokvat. Někdy se k onemocnění seboroická dermatitida řadí i pojem lupovitost, jakožto nejmírnější forma seboroické dermatitidy. Lupovitostí rozumíme jednoduché olupování kůže vlasaté části, kde není přítomna zánětlivá složka. V případě, že ke klinickému obrazu seboroické dermatitidy zahrneme i lupovistost, četnost výskytu této nemoci vzrůstá z 3% na 50%. V zásadě však rozlišujeme dvě varianty seboroické dermatitidy, které mají návaznost na věk. První formou je forma dětská. U malých dětí ji typicky nacházíme ve vlasaté části, v podpaží, v ohybech kůže plenkové části a v oblasti pupku. Objevuje se už v prvních měsících života, často jen s minimálními zánětlivými projevy a ve většině případu spontánně odezní. Zřídka dochází k formě, která postihuje větší části až celé tělo a je spojená s průjmy, stále se vracejícími infekcemi a postižením lymfatických uzlin.

V dospělosti bývá lokalizace poněkud odlišná a to ve vlasaté části, na rozhraní vlasaté a nevlasaté časti hlavy, v obočí, nad kořenem nosu, v okolí nosu a v oblasti hrudní kosti. Časté je též postižení podpaží, třísel, oblasti za ušima, nebo v rýhách pod prsy. Průběh nemoci u dospělých má chronický charakter s bohužel často se opakujícím znovuobjevením nemoci po přeléčení.